Veselé chvilky

Moc ráda jsem jezdila k babičce a dědovi na vesnici. Musím říct, že tam bylo vždycky moc zábavy a já jsem se tam nikdy nenudila. Tedy abych byla upřímná a přesná, tak ne, že by tam nebyla zábava, ale taky jsem tam hodně pracovala, a to moc ráda. Protože mí prarodiče už byly hodně staří a těžce se hýbaly. Tak jsem se velmi ráda starala o jejich malé hospodářství, které mi vždy připomínaly pěkné a veselé časy plné zábavy. Například třeba můj děda měl po operaci kolenou, takže nemohl moc chodit ze schodů anebo do schodů a nemohl zalévat květiny, protože nemohl tahat těžké věci.

Taky pc hry mě baví.

A jistě víte, jak je těžká konev s vodou. Takže tohle jsem vždycky s oblibou dělala já. Ale vůbec mi to nevadilo. Já jsem totiž bydlela ve městě, kde jsem se moc nepředřela. Takže zalévání květin pro mě byla vlastně taková zábava. Moc ráda jsem si vždycky ke květinám přičichla a občas jsem si nějakou květinu utrhla a dala u babičky a dědy do vázy. Ale tím to nekončí.

S mou kočkou je taky zábava.

Mí prarodiče taky měli mnoho zvířat. Chovali slepice a často měli kuřátka. A musím vám říct, že vždycky jsem byla radosti bez sebe, když se babičce po zahradě procházela malinkatá žlutá kuřátka. S těmi kuřátky taky byla velká zábava. Jsou roztomilá a vydávají pěkné zvuky. S babičkou a s dědečkem taky velmi často hrajeme karty. Uvaříme si dobré kafe, při kterém hrajeme karty. A nechci se chlubit, ale mě karty jdou opravdu dobře. Musím se přiznat, že většinou vyhrávám já. Samozřejmě, že nás tato zábava taky spojuje. Pokaždé, když vidím někde karty, tak si vzpomenu vždycky na návštěvu u babičky a dědečka. A vy si taky ještě pamatujete na návštěvy vašich prarodičů? Myslím si, že jistě každý člověk má nějaké krásné vzpomínky, kdy u prarodičů zažíval zábavu a krásné dětství. Nyní v jejich domku žije bratr s rodinou a já tam se synem často jezdíme. 

Láska je ve vztahu důležitá

Pokud spolu dva lidé chodí a mají se rádi, je to dobře. Existovaly a také existují vztahy, kde spolu byli dva jen proto, že si to přáli jejich rodiče. Něco takového je o daném člověku. Mělo by být na nás, abychom se rozhodli a vybrali si, s kým chceme strávit zbytek našeho života a s kým nikoliv. Můžete se setkat s nepochopením, ale myslete na to, že se jedná o váš život.

Bohužel někteří rodiče něco takového nechápou a dohazují svým dcerám nebo synům děti od svých kamarádů či kamarádek a to z neznámého důvodu. Může to být tím, že by vaše matka chtěla být rodina s danou kamarádkou, nebo také tím, že by si vaše matka přála, abyste se odstěhovali a vedli svůj vlastní život. Těch důvodů může být hned několik, a pokud se vaší matky nezeptáte, pak nezjistíte pravý důvod.

dřevěná srdce

Je ale možné to, že si vaše matka myslí, že něco takového dělá pro vaše dobro a neuvědomuje si, že vám to vadí. Bude poté na vás, jak se k této situaci postavíte. Můžete buď daného muže odmítnout, pokud se vám nebude zdát, nebo se s ním můžete alespoň kamarádit a časem zjistíte, zda by z toho něco mohlo být nebo by bylo lepší, pokud byste zůstali jen kamarádi. Pokud se mezi vámi nevytvoří pouto, rozhodně nemá smysl zkoušet vztah. Je možné, že by dané pouto nepřišlo ani později a mohlo by se vám také stát, že byste z nějakého důvodu daného muže nechtěli opustit a po zbytek vašeho života byste nezažili takovou lásku, jakou cítí daný člověk k vám.

láska dvou

Láska je opravdu velmi důležitá a je také důležité to, abyste do vztahu vkládali stejné úsilí a na vztahu pracovali tak, jako druhá osoba. Bohužel opravdu jsou lidé, kteří jsou ve vztahu jen proto, aby se měli na koho obrátit, pokud jim bude smutno, ale s láskou něco takového vůbec nesouvisí.

Na některé lidi je potřeba si dávat zejména v tomto případě pozor. Proč? Protože byste mohli být velmi zklamaní a to jistě nechcete.

Zajímavé a nevšední koníčky

Většina lidí má nějakého koníčka, který jim pomáhá najít rovnováhu mezi pracovním stresem, a starostí o blízké. Tyto koníčky jsou pilířem našich spokojených životů, odreagováním, ale také něčím, na co se můžeme těšit, a v čem se rádi zdokonalujeme. Někteří lidé rádi sportují, další zase tráví čas výtvarnou tvorbou, jiní pak třeba zpívají a tančí. Existují ale lidé, jejichž koníčky se poněkud liší, ačkoliv jsou jistě zajímavé. Co to třeba může být?

Náhodní cestovatelé

Náhodní cestovatelé jsou lidé, kteří rádi cestují bez cíle, a poznávají to, co jim svět nabízí. Nejedná se o lidi, kteří žijí cestováním. Tito konkrétní totiž vedou běžný život, a chodí do práce. Jakmile však započne dovolená, vyrazí na cesty. Sednou do prvního autobusu, aniž by řešili, kam je doveze, cestují stopem, nebo třeba i na kole. Někteří cestují pouze v rozmezí republiky, jiní se však nebojí vycestovat ani do zahraničí. Proč to dělají? Rádi sami sebe překvapují, a poznávají něco, co by při běžně naplánované cestě nejspíš nepoznali. Jakmile se však dovolená blíží ke konci, naplánují si trasu, a vrací se domů, odpočatí, a spokojení.

muž s batohem

Hledači kovů

Jistě jste už někdy v lese, či na poli viděli člověka s dlouhou tyčí, která podivně pípala. Nebyl to žádný zeměměřič, ale hledač. Ta dlouhá tyč pak byla detektorem kovů. A co přesně hledají? Cokoliv zajímavého, či cenného. Může se jednat o předměty, které zůstali v zemi po válce, ztracené, či zapomenuté mince, šperky, náboje, a mnoho dalšího. Až na malou část to pak nedělají kvůli výdělku, ale především pro zábavu, a radost z nálezu, který si pak doma vystaví.

hledač kovů

Survivoři

Survivoři jsou lidé, jejichž koníčkem je příprava na přežití. Tito lidé jsou vynalézaví, a znalí nejrůznějších věcí ohledně přežití za jakékoliv situace. Ve volném čase si pak vyrábí různé přístroje, zbraně, batohy, dokonce i oblečení a masky. Někteří tento koníček povýšili natolik, že si doma ve sklepě vybudovali bezpečnostní kryt. Rovněž zde není řeč o nějakých bláznech, kteří by se den co den děsili apokalypsy, ale o lidi žijící běžný život, avšak se zajímavým a netradičním koníčkem, který se jim jednou může hodit.