Abyste mohli lásku přijímat, musíme ji nejprve dávat ze sebe. Nefunguje to tak, že za svou lásku budu něco očekávat a za odměnu ji pak také dostanu. Pravá láska není o tom, že něco za něco dostanu. Že pokud mi někdo bude dávat lásku, pak ji budu také začínat dávat. Je o tom, že ji rozdáváme, že svého milovaného obdarováváme láskou a nic za to nechce. Tomu se říká pravá láska. Prostě chceme pro druhého to nejlepší, i kdyby to znamenalo, že zrovna spolu nemůžete být, a nezáleží na tom, že ten druhý nám ji nemůže nebo neumí dát tak, jak bychom si představovali.  

Láska není skóre 

Bohužel to tak ve vztazích bývá, že jeden miluje druhého více. Není to totiž nikdy stejně vyrovnané skóre, ale o tom přeci ve vztahu nejde. A nebavíme-li se pouze o partnerských vztazích, přeci i jako rodiče milujeme bezmezně své děti a mnohdy i více, než samotné dítě umí tu lásku dát nám. A nečekáme přece na lásku od druhého, abychom ji mohli začít rozdávat. Anebo si vezměte lásku k domácím mazlíčkům, rostlinám, přírodě… Víceméně tuto lásku neumějí opětovat, vyjma například psa, ale pokud je upřímná, daný živočich ji cítí, a to nás naplňuje štěstím a chceme té lásky rozdávat ještě více a hlavně – nic za to nechceme!  

Vždy se k nám vrátí  

Musíme si uvědomit však zásadní věc. Když budeme lásku rozdávat komukoli a to nezištně, ne proto že ji budeme chtít od něho zpět, vrátí se k nám také ale třeba v jiné formě. Ale pokud jste opravdu milující člověk, lásku rozdáváte a bezmezně milujete, vždy se vám ta láska nějakým způsobem vrátí. Ale pozor, citové vydírání, litování, škemrání o lásku, s tím nemají nic společného, tak se vám láska vyhne obloukem. A když se vám láska nedostane zrovna od toho člověka, od kterého byste ji žádali, vězte, že se vám vrátí jinak, možná od někoho, koho byste nečekali, ale důležité je, umět ji přijímat. Proto ten, kdo pláče nad neopětovanou láskou a láska od někoho jiného jej vůbec nezajímá, je v začarovaném kruhu a nikdy k sobě lásku nepřitáhne. Až toto pochopíte, jednou se určitě najde někdo, s kým bude láska opětována vzájemně, protože to, co ze sebe dáte, co z vás vyzařuje, to vám také druhý bude chtít dát. Vaše druhá polovička je totiž vše zrcadlo a co dáte, co se vám vrátí.  

Každého z nás by zajímalo, co je láska a co ne. Popravdě by mě to zajímalo. Každý z nás si myslí, že láska není tak až moc důležitá. Jenomže zkuste si představit, že by z nás nikdo neměl lásku. Dokážou si to vůbec lidi, co lásku zažili, představit? Myslím si, že někteří ano a někteří ne. Já si to dokážu představit, protože jsem jako malá lásku nezažila. Proč jako malá? Myslím tím rodičovskou lásku. Ano, láska může být i rodičovská. Když jsem poznala skutečnou lásku v jiné rodině, hned jsem věděla, že lásku potřebuje každý!

Láska má několik odvětví. Láska může být rodičovská, přátelská, partnerská a láska také může být ke zvířátkům anebo nějakým věcem. My se musíme naučit odlišovat co je láska a co je pocit mít jenom rád.  Láska je, že Vás někdo miluje nebo má moc rád.

Když bych měla psát o rodičovské lásce, co byste si představili? Dám Vám chvíli a napište si na kousek papíru co si pod tím představujete. Jelikož jsem rodičovskou lásku nezažila, tak to moc posoudit nemohu. Poznala jsem jenom lásku od vidění, když jsem viděla spolužačky s jejími rodiči. Člověk, co nemá lásku může žárlit. Pocit, že nikdy nebyl milován a bojí se, aby aspoň byl někdy milován. V 16 letech jsem odešla do pěstounské péče a tam jsem zjistila co je skutečná rodičovská láska. Rodičovská láska pro zázemí dítěte je důležitá. Pokud tenhle článek čte nějaký rodič, milujte své děti!

Jak už jsem psala, tak láska má několik odvětví. Co byste si představili pod pojmem láska přátelství? Láska přátelství je, že jsou dva kamarádi či parta lidí, kteří se mají rádi. Když má jeden z nich problém, je tu hned někdo, kdo mu v nejtěžší chvíli pomůže. Podporují se, věří si a jsou tu každý den pro sebe. Jak už přes sociální sítě, tak i fyzickým způsobem.

Jako každý člověk v životě potká nějakou lásku. Někdo lásku ze školky, lásku ze střední anebo takovou tu osudovou lásku. Věříte na osudovou lásku? Já ano, protože já ji zažila. Měla jsem několik takových menších‘ ‘lásek‘‘. Ale když přišla jedna osoba do mého života, tak jsem si říkala, co je to za pocit. Zvláštní pocit, který jsem doposud necítila. Nikdy jsem si nemyslela, že budu cítit to co cítím teď. Byla jsem zamilovaná 2 roky do té samé osoby. Čekala jsem, protože jsem věděla, že je ten pravý. A v ten moment, když jsme se po dvou letech opět sešli. Uvědomila jsem si, že ten pocit nelhal. Po těch dvou letech jsme spolu začali chodit. A já zjistila, co to je za pocit a je to LÁSKA. A co je ta partnerská láska?

Pocit bezpečí, že Vás má ta osoba ráda a také, když Vám každé ráno říká, jak moc Vás miluje a že je rád, že Vás má. Když člověk pozná lásku, je ten krásný pocit. Ale nejkrásnější pocit je ten, když to ten člověk zažívá každý den.

LÁSKA BY MĚLA BÝT KOLEM NÁS, ve dne i v noci.

Tento článek je psán od srdce, tak jak to cítím já, a tak jak si myslím, že by to mělo být.