Bydlení je jednou z prvních věcí, které musí člověk při vstupu do samostatného života řešit. Ono totiž nelze dost dobře navždy zůstat u rodičů, i když i takové případy se někdy najdou, je třeba se osamostatnit. A nikdo se nemůže zcela postavit na vlastní nohy, pokud nemá kde žít.
Bylo by určitě ideální, kdyby si člověk mohl koupit byt nebo dům hned za svoje peníze. Měl by kde žít a tím by měl i o jednu zásadní starost méně. Jenže to ve většině případů nejde. A to proto, že jen málokomu mohou dát na takové bydlení spořiví příbuzní, a člověk na prahu své životní dráhy sám nevydělává tolik, aby dal potřebnou částku dost rychle dohromady.
A proto je docela běžné, že si lidé na pořízení si bydlení půjčují. Kdo nechce zůstat někde v nájmu nebo v rodném hnízdě, musí sehnat hypotéku, za kterou by si své bydlení koupil a pak ji po dlouhá léta splácel. To je nejednou to jediné dostupné řešení.
Ovšem soukromé nemovitosti nejsou ani zdaleka levné. A nejen že na ně tudíž nemají potenciální kupci naspořeno, ale nejednou nedosáhnou ani na bankovní hypotéku. Protože při výši částky, kterou by si člověk potřeboval půjčit, by byly splátky tak vysoké, že by ani ty nezvládal uhradit. A co si počít pak?
Je všeobecně známo, že je tu kromě nemovitostí v něčím vlastnictví i družstevní bydlení. Toto je vlastně poměrně podobné bydlení ve vlastním, i když zde jsou určité rozdíly ve vlastnictví, a právě kvůli těmto rozdílům bývají družstevní byty o poznání levnější. A tudíž i u toho, kdo by na koupi vlastní nemovitosti nedosáhl, může zaplatit družstevní byt hypotéka https://www.fahd.cz/hypoteka-na-druzstevni-byt/. Sice se tu půjčuje jenom nižší část ceny takového bytu, jen nějakých třicet až padesát procent, sice tu bývají i relativně vyšší úroky, ale přesto se na právě takový byt zmůže i ten, kdo by na ryze soukromou nemovitost nedosáhl.
A proč by si tedy někdo nekoupil právě družstevní byt, že?
