Moc ráda jsem jezdila k babičce a dědovi na vesnici. Musím říct, že tam bylo vždycky moc zábavy a já jsem se tam nikdy nenudila. Tedy abych byla upřímná a přesná, tak ne, že by tam nebyla zábava, ale taky jsem tam hodně pracovala, a to moc ráda. Protože mí prarodiče už byly hodně staří a těžce se hýbaly. Tak jsem se velmi ráda starala o jejich malé hospodářství, které mi vždy připomínaly pěkné a veselé časy plné zábavy. Například třeba můj děda měl po operaci kolenou, takže nemohl moc chodit ze schodů anebo do schodů a nemohl zalévat květiny, protože nemohl tahat těžké věci.
A jistě víte, jak je těžká konev s vodou. Takže tohle jsem vždycky s oblibou dělala já. Ale vůbec mi to nevadilo. Já jsem totiž bydlela ve městě, kde jsem se moc nepředřela. Takže zalévání květin pro mě byla vlastně taková zábava. Moc ráda jsem si vždycky ke květinám přičichla a občas jsem si nějakou květinu utrhla a dala u babičky a dědy do vázy. Ale tím to nekončí.
Mí prarodiče taky měli mnoho zvířat. Chovali slepice a často měli kuřátka. A musím vám říct, že vždycky jsem byla radosti bez sebe, když se babičce po zahradě procházela malinkatá žlutá kuřátka. S těmi kuřátky taky byla velká zábava. Jsou roztomilá a vydávají pěkné zvuky. S babičkou a s dědečkem taky velmi často hrajeme karty. Uvaříme si dobré kafe, při kterém hrajeme karty. A nechci se chlubit, ale mě karty jdou opravdu dobře. Musím se přiznat, že většinou vyhrávám já. Samozřejmě, že nás tato zábava taky spojuje. Pokaždé, když vidím někde karty, tak si vzpomenu vždycky na návštěvu u babičky a dědečka. A vy si taky ještě pamatujete na návštěvy vašich prarodičů? Myslím si, že jistě každý člověk má nějaké krásné vzpomínky, kdy u prarodičů zažíval zábavu a krásné dětství. Nyní v jejich domku žije bratr s rodinou a já tam se synem často jezdíme.
