Kdo má zahradu, ví, že je potřeba se o ni dobře starat. Zvláště záhony, ať už s květinami či zeleninou, potřebují péči. Pokud jim ji nedáme, je pravděpodobné, že výsledek nebude ani zdaleka takový, jak jsme si jej vysnili. Naštěstí panuje všeobecná představa, že práce na zahradě je jednou z forem aktivního odpočinku.
A není divu, jsme na čerstvém vzduchu, v přímém styku s přírodou, co může být lepšího? Představa, že si ušpiníme ruce od hlíny a zvelebíme naši zahradu je rozhodně velmi lákavá, zvláště pokud trávíme například pracovní dobu u počítače, případě zavření v obchodě, kde se musíme stýkat s často nerudnými lidmi. Samota a klid, který nám zahraničení přinese, zní rozhodně lákavě.
Problém je ale v tom, že to není ani zdaleka tak růžové, jak bychom si mohli myslet. Jistě, jedná se obvykle o mentálně nenáročné činnosti, avšak fyzicky se velmi unavíte – a ne v tom dobrém slova smyslu, kdy pak spokojeně padnete do postele, nýbrž v tom horším, kdy po pár hodinách nebudete moci narovnat záda.
Většinou totiž musíme být nad záhonem shrbení, zvláště pokud jde o dvě nejčastěji prováděné činnosti, tedy okopávání a pletí. To po nás také vyžaduje soustředění, abychom skutečně vytrhali veškerý plevel, a to i s kořeny, a nepoškodili nic z toho, co jsme tam sami zasázeli. Je to únavná činnost, zvláště pokud máte záhonů více, případně jeden velký.
Opomenout nesmíme ani to, že většinou takto pracujeme v pozdním jaru a v létě, tedy nejteplejším období roku. To nám také samozřejmě nedělá dobře, a to ani v případě, že použijeme příslušné ochranné prostředky. Nakonec se vrátíme ze zahrady špinaví, bolaví a dehydrovaní, tedy rozhodně ne ve stavu, jaký bychom si představovali.
Samozřejmě se najdou lidé, které toto může bavit. A to je pro ně jen dobře. Pro většinu z nás to však není taková idylka, jak se nám naše mysl snaží vsugerovat, a s tím je třeba počítat.
_1.jpg){kind=small}
